Ebony

Narodila jsem se 7.2.2010 v chovatelské stanici Izomer v Polsku - bylo nás 5 - ženských. Ani nebudu paničce křivdit když na ni prozradím, že několik měsíců před mým početím měla zamluvenou holku buď bílo-zlatou nebo bílo-černou. Narodila se i bílo-zlatá, ale protože si ji moje rodná maminka chtěla nechat - byla jsem první na řadě i když si mohla vybrat z ostatních čtyř. Při první návštěvě - to mi bylo zrovna 6 týdnů jsem jí kousla do nosu a láska byla na světě :)

Musela si na mě ale ještě počkat a 11.4.2010 si mě odvezla přes 300km domů - přísahám, že cestu si vůbec nepamatuju - asi jsem si trochu zdřímla. 50km před domovem si panička potřebovala odskočit tak jsem ji napodobila a udělala první loužičku v Česku (na trávníku u benzinové pumpy) a byla jsem za to notně pochválena.

Doma jsem pak dostala deku a plyšové prasátko s vůní mojí maminky a první noc jsem spokojeně spala - teda asi do tří ráno, kdy jsem otevřela oči, zvedla se z pelíšku a v tu chvíli zažila své první, ale ne poslední mistrovství v běhu ven - to když panička v pyžamu rozhodla, že se mi chce určitě čurat a letěla se mnou ven. Pravda málem mě trefil šlak, ale venku se mi opravdu chtělo a navíc, když se kolem toho dělaly takové šaškárny, tak toho se ráda zůčastním. A od té doby to tak šlo každou noc tak měsíc, než jsem pochopila, že se v noci nesmím hýbat až do pěti než stává můj páneček - potom jsem se teprve k klidu vyspala.           

V průběhu prvních dnů v novém domově jsem se začala rozkoukávat, poznávat celou rodinu a to hlavně babičku a dědu, ke kterým budu jezdit na prázdniny. U nich jsem poznala i britskou kočičku Carinku, která ze začátku trochu nechápala co to je za malé torpédo, ale časem pochopila, že jsem vskutku neškodná a pro změnu provokuje ona mě :)

Začala jsem s paničkou chodit na takovou zvláštní zahradu, ona tomu říká cvičák, poprvé když jsem přišla se na mě vrhlo hrozně moc psů, tak jsem trochu ječela, ale pak jsem zjistila, že se s nimi dá moc pěkně hrát a hlavně se stavbuličkou jsme si padly do noty a dostávala jsem od ní pravidelné bahenní koupele. Následovala hodinka cvičení, to mě moc bavilo i když mezitím byla dost nuda, když cvičili všichni ti ostatní, ale protože jsem doma pilně trénovala, šlapala jsem na krk i malým ovčákům, kteří pracovali opravdu krásně. Po cvičení jsme se zase hezky proběhly a pak hurá domů. Po cestě už jsem začala být unavená a spala jsem až do rána.

A rostu jako z vody, stále pobíhám na cvičáku, začínám být i protivná a to když nejsem pořádně vyběhaná...no prostě typické štěně. Mám však jedno mimořádné privilegium a to, že chodím s paničkou do práce mezi jiná zvířátka a všichni lidi mě bezmezně obdivují a neustále šmajchlují a já si připadám jako velká slečna, když každému na potkání ukazuju sedni, lehni, pac a tak.

Začíná léto a to je pro mě úžasné období..objevila jsem vodu :D Ono to bylo dost jednoduché naučit mě plavat - panička vlezla do potoka a začala se vzdalovat, jen tak mimochodem jakoby nic, ale to já ji teda nepustím z očí, co kdyby mi náhodou utekla...to by byl můj konec...hup do vody a plavu jako drak.

Panička hned píše mé úspěchy mojí rodné mamince do Polska..to je radosti..a tu přichází zpráva, která mi změní život :) Chtěla by se s námi seznámit panička mojí se

střičky - Izinky...a započíná krásné přátelství které překoná půl Moravy a Izinka přijíždí k nám na návštěvu a co víc...potřebuje naučit plavat a to já tedy neváhám a zahujuji lekce v řece..Izince se sice moc nechce, ale dá se trochu přemluvit...Strávily jsme spolu nádherný víkend a domluvily se na další návštěvě - u Izinky, kde poznám i její kokří spolubydlící Milušku...

Po této nádherné návštěvě následuje společná výstava v Polském Rybniku - je to moje úplně první vystoupení na veřejnosti - ještě že s náma byla moje sestřička..ve dvou se to lépe táhne. Cesta byla dlouhá, protože jsme jely do Bohumína vlakem a potom autem do Krakowa na stříhání, vypadala jsem spíš jako medvěd než kokr. Moje chovatelka mě ale dala zase do kupy a tak jsme mohly druhý den vyrazit na výstavu..postoj by mi šel, ale běhání už bylo horší..trochu jsem nemohla pochopit proč nemůžu za Izinkou která cupká přede mnou :) ale zvládla jsem všechno, to jsem ještě netušila, že mě to druhý den čeká zas...naštěstí bylo pěkné počasí, dostala jsem i novou hračku, takže jsem byla spokojená.

Když mi bylo 9 měsíců, objevila panička na internetu psí centrum Herolky skola.kynolog.cz/ a domluvila se s paničkou Enči - starší retrívří kamarádky, že bychom mohly zkusit víkendový pobyt - já pro štěňata, Enča pro začátečníky. S prvotními obavami jsme vyrazily na výlet..to co jsme tam zažily se nedá ani popsat..tolik radosti, přátelství, podobně "postižených" lidí, kteří jsou pro své psy obětovat i vlastní důstojnost :) Panička se válela po zemi, přelézala průlezky, učila se jak mě správně pochválit a to vše stálo za to....čtyři dny nám připadaly hrozně krátké a tolik přátelství kolik jsme tam navázali se jen tak nevidí.

Čím jsem starší tím víc potřebuju společnost jiného pejska, protože nic mě neunaví víc než pořádná hra...panička mi tedy pořídila novou kamarádku bullteriérku Athénku...je stejně stará jako já a dostávám od ní řádnou "sodu", ale dokud mám všechny nohy a ouška, tak mě to fakt baví :) Skamarádily se i paničky, tak že se chodíme vzájemně navštěvovat a taky spolu jezdíme i na výstavy...

Únor je nejkrásnějším měsícem v roce..co na tom, že je zima a někdy nemůžu ani na velkou procházku...ale je to měsíc kdy mám narozeniny :) a náhodou je má zároveň i Athénka - tři dny předemnou - takže co lepšího vymyslet než společnou oslavu? Jupí jedeme na výlet k Ath a budeme mít bezva oslavu. Masový dortík, spoustu hraček a celovečerní zábava :D

Jsou mi přes dva roky a panička plánuje, že bych mohla mít štěňátka - na výstavách se líbím, výsledky zdravotních testů dopadly dobře, všichni slíbili pomoc při hlídání štěňátek, tak už chybí jen to nejpodstatnější..vybrat ženicha. Po dlouhém hledání jsme se na některé ženichy jeli podívat..nakonec pro vynikající povahu a zdraví panička vybrala pejska ze Slovenska ve zbarvení tricolor (modrý bělouš s pálením) Lestera.

Plánovali jsme krytí ke konci října 2012, ale já jsem se rozhodla, že už se mi nechce čekat a rozhárala jsem se dříve...trochu jsem tím šokovala paničku, protože doufala, že se štěňátka narodí až po Vánocích a tak bude mít čas maluchy krásně vychovávat, ale jak se říká skutek utek...Protože jsme chtěli, aby se vše zdařilo 7 dní od začátku hárání jsme šli za paní doktorkou na veterinu určit hladinu progesteronu, byla teprve 1,14 a tak jsme měli přijít za 4 dny - v pondělí - podruhé, jak se ukázalo, bylo to tak tak...jedenáctý den už jsem měla hladinu 18, což znamenalo, že musíme odjet okamžitě. V neděli už měla panička tušení, že je správný čas, ale chtěla to mít potvrzené od doktora, no příště už bude vědět, že jakmile začnu dávat ocásek na stranu..můžeme vyjet :) Naštěstí jsme byli na Slovensku domluvení, takže nás očekávali...vběhla jsem dovnitř - uviděla Lestera - choval se ke mě jako gentleman, prvně si mě očichal, pak jsme se společně proběhli, no a pak hurá na to - podařilo se hezké spojení 25 minut, teda mě se moc nechtělo být v klidu chtěla jsem si pohrát, ale dalo se to vydržet a pak už jsem řádila až do večera...chudák Lesterko myslím, že jsem ho utahala, protože jsem si chtěla i hrát a on mi chtěl vždycky vyhovět :) Překrytí proběhlo hned druhý den ráno, protože kvůli vysokému progesteronu měla panička pocit, že obden už by to bylo pozdě..podařilo se i podruhé a hurá domů..čekat jak se zadařilo.

Po měsíci jsem byla na ultrazvuku..vyholilli mi bříško a teď to přijde..jsou tam miminka a je jich tam prý docela hodně :) paničku málem trefil šlak..Těhotenství probíhalo klidně, začala jsem víc papat a chci se hodně mazlit, jinak je vše při starém ...